Někdy koncem minulého roku jsme přihlásili naši třídní učitelku do soutěže Zlatý Ámos. S nápadem přišla do třídy spolužačka Jana. Bylo zapotřebí sehnat 100 podpisů. Nakonec jsme jich získali myslím 106. Naše paní učitelka je velmi oblíbená po celé škole a jsme moc rádi, že ji za třídní máme.
Nikdo jiný než naše třída a ti, co podepisovali o účasti p. uč. nevěděl. Například paní ředitelka se to dozvěděla až od novinářek, které jí to telefonovali a ptali se, zda můžou k nám do třídy přijít udělat reportáž. Souhlasila, a tak u nás byly novinářky jako na koni a už se vyptávali, fotili apd. Měli jsme smůlu, že Jana zrovna byla na horách. Ale společnými silami jsme dali vědomosti o soutěži dohromady.
Hned 2. den po návštěvě novinářek vyšla v novinách reportáž.


Dneska jsem na internetu narazil na letáky o různých povoláních, kde máte napsáno například co budete v dané profesi vykonávat za práce, kde budete pracovat, s čím budete pracovat, jaké musíte mít minální vzdělání, jaké musíte mít vlastnosti a jakými nemocemi nesmíte trpět.
Pokud by se vám informace zdály moc stručné, můžete navštívit Kartotéku typových pozic, kde se o povoláních dozvíte víc.
Čím víc se zajímám o profesi strojvedoucího, tím víc pochybuji o tom, že ho chci dělat. Na internetu jsem se dostal na stránky Federace strojvůdců České republiky a v článcích na těchto stránkách se můžu dočíst 1000+1 důvod o tom, proč strojvedoucího nedělat.
Některé
Říkal jsem si, jaké by to bylo fajn řídit mašinu, koukat na krajinku kolem sebe a dostávat celkem slušně zaplaceno. Ale dneska jsem narazil na tento článek. Přiznám se, že nerad konám potřebu, když se na mě někdo dívá, o to víc nerad bych visel někde na stupínku lokomotivy a tlačil (viz komentáře u článku).
Sice s křížkem po funusu, ale přece...
